Za volant kuka vozu usedla Lenka Popeláková před pěti lety tak trochu náhodou: na doporučení známého se šla pozeptat, jestli by to pro ni vůbec mělo smysl. Dnes je respektovaným členem početného týmu pražské pobočky svozové firmy a „popelaření“ se stalo osudem celé rodině: do firmy zlákala svého manžela a pracuje zde i syn. A na to, že je vlastně Popelka, je také náležitě hrdá.Navíc letos usedla nejspíš jako první popelářka u nás – a kdoví, jestli ne v&nbsp;celé střední Evropě – do plně elektrického svozového automobilu, který firma AVE pořídila mezi vůbec prvními a na zkoušku, jak se osvědčí. Dojezd v&nbsp;městském provozu není takový problém, protože vystačí tak akorát na směnu, přes noc se akumulátory s&nbsp;rezervou nabijí „do plných“, takže šoférka může brzy ráno vyrazit do provozu.Vůz má rovněž své výhody z&nbsp;hlediska každodenního provozu. „Má pohodlnější pérování, je tichý a elektromotor zajišťuje skvělý záběr. A nemusím stát frontu na naftu, když se všichni ve firmě rozhodnou tankovat,“ přidává další výhodu spokojená řidička, která dokonce prozradila, že elektromobil byl její sen i v&nbsp;soukromém životě, nyní si ovšem užívá tichou a ekologickou jízdu i s&nbsp;kuka vozem.Ale jak se vlastně vůbec stane, že od pohledu jemná blondýnka usedne za volant kolosu o hmotnosti až 26 tun? Paní Popeláková nepřestává překvapovat: „Jsem vyučená automechanička, takže jsem si řidičák skupiny C musela udělat už na střední škole.“&nbsp;Co vás to jako dívku napadlo, studovat obor automechanik?Auta mě bavila od mládí, taťka je všeuměl a pořád se v&nbsp;něčem vrtal, k&nbsp;18. &nbsp;narozeninám nám poskládal auta, takže jsem měla k&nbsp;oboru vždy blízko. Bavily mě věci kolem motorů. Ovšem na autě si už raději nic neopravuji, mám to totiž zakázané (úsměv).Ale? To si říká o vysvětlení…Já si občas při opravě něco udělám. Bratrovi jsem sundávala pneumatiky z&nbsp;ráfku a ujela mi páka a trefila jsem se do obličeje. Takže mi současný manžel řekl, ať raději nic takového už nedělám.A po škole jste se profesi automechanika věnovala?Pracovala jsem u firem dodávajících náhradní díly do autoservisů, a proto se mi hodilo, že se v&nbsp;oboru orientuji. Původně jsem plánovala jít do nějaké dílny, práce měl lákala, ale zkrátka přišly jiné nabídky, pak mateřská… A když jsem hledala novou práci, známý mi doporučil jít k&nbsp;AVE jako řidička.I když jste řídila jen v&nbsp;autoškole? To chce trochu odvahy.Prostě jsem šla na pohovor, vyšlo to. Dali mi důvěru, týden mě zaučovali a vysvětlovali, v&nbsp;čem se liší jízda se svozovým autem, pozorovala jsem, jak funguje nástavba. A za týden se jelo do provozu!Bylo to těžké?Řidičák jsem dělala se&nbsp;spíš menším Ivekem, tady jsem dostala třínápravový kolos, který má dlouhý převis, zadní řiditelnou nápravu, a musíte si hlídat manévrování v&nbsp;zatáčkách. Ale šlo to (úsměv).Opět nezbývá než smeknout – řekla byste o sobě, že jste odvážná?Možná bude výstižnější tak trochu blázen (smích)? Ale je pravda, že jsem docela často mluvila o tom, že bych chtěla zkusit řídit tak velké auto, pak jsem o té myšlence zase pochybovala… Ale jakmile se objevila příležitosti u firmy AVE, řekla jsem si, že to musím zkusit, třeba už jinou šanci mít nebudu. A vidíte, jsem tady právě pět let.Jaké bylo vaše první svozové auto?Hned jsem dostala Mercedes! Ale zpočátku jsem byla nervózní, to se rozumí. Sedíte velmi vysoko, auto je velké a těžké. Na začátku mi pomáhal jeden kolega popelář, vždycky mě navigoval při couvání do nějakého úzkého prostoru.To se cení.Jednou mě nacpal do takové úzké cesty, já couvala až úplně na konec, oči navrch hlavy, a když jsme odtamtud odjížděli, tak mi říká: ,No vidíš, ani to nebolelo, většinu řidičů sem ani nedostanu!‘Tak když ani couvání nebyl problém, to vypadá, že jste se se vším vypořádala?Je to i díky tomu, že ve firmě máme moderní auta, která skvěle fungují, elektromobil disponuje dokonce třemi kamerami, velká zrcátka jsou všude, a kde je hodně těsno, ukáže kolega z&nbsp;posádky. Za směnu se po Praze hodně couvá, ale zvládnout se to dá. Starám se i o nástavbu, to jsem odkoukala z&nbsp;kamery, jak se s&nbsp;ní zachází, pravidelně se musí vyčistit a promazat. Není to složité, ale abych byla upřímná, vždycky se najde nějaký galantní spolupracovník, který se toho ujme (smích).A pak že ženy nemají v&nbsp;práci výhody! Ale vážně: říká se, že lidé u svozové služby při sobě drží, je to pravda?Vše je o lidech, a zvláště na větších pobočkách můžete najít lidi různého druhu, ale já jsem se zde v&nbsp;naprosté většině případů setkala jen s&nbsp;bezva chlapy, kteří rádi pomohou.Pracuje zde i manžel, není to spíš tím? Že si všechny hezky srovná…Kdepak, on nastoupil po mě, před tím byl dlouhá léta automechanikem, ale když viděl, jak si v&nbsp;práci libuji, rozhodl se, že se dá také k&nbsp;popelářům. My jsme vůbec taková popelářská rodina, manželův syn tady pracuje také.A ještě se jmenujete Popelákovi. Šéfové musejí být nadšení z&nbsp;tak loajální rodiny, která dělá popelářům doslova dobré jméno.Když jsem se vdala – to zde ještě manžel nepracoval – přišel kolega a velmi opatrně, aby ostatní neslyšeli, se ptá: ,Kluci říkali, že ses prý vdala a jmenuješ se… Já jsem to vlastně zapomněl, jak se jmenuješ?‘ Raději to nechtěl sám říct, protože byl přesvědčený, že je to fór. Říkám: Popeláková. A on se rozzářil: Tak oni nekecali.Jenže je tu ještě jedna důležitá věc, která vás odlišuje: asi jste první a nejspíš i jediná řidička elektrického kuka vozu v republice?Možná ano, mám k&nbsp;elektromobilitě blízko, zajímá mě už dlouho i u osobních aut. Při nákupu staršího vozu ovšem musí být člověk opatrnější kvůli stavu baterií, i když na to existuje diagnostika. Takže bych si přála, aby náš příští domácí automobil byl elektrický.I v&nbsp;tom jste široko daleko výjimka. Čili když přišel do firmy elektromobil, stoupla jste si první do řady?Myslím, že jsem hlavně vyjádřila nečekaně velké nadšení (smích). Pro jiného představuje takový vůz moc novinek najednou, další mají ohledně&nbsp;elektrického pohonu skepsi, u tohoto konkrétního vozu si například musíte zvyknout na pomalejší funkci nástavby.Ta ale nesouvisí s&nbsp;elektrickým pohonem, nebo ano?Ne, je to taková konstrukce. Ale já už jsem si zvykla, že to pomalu zpracovává papírový odpad, a posádka proto musí u každého kontejneru trávit o něco více času. Ve výsledku to tolik nevadí, protože naším hlavním limitem je dojezd, na ten se musí brát ohled.Jaký je tedy dojezd, asi nejdůležitější údaj elektrických vozů?Kdyby se s&nbsp;autem jen jezdilo, ujelo by 200 kilometrů, což pro kuka vozy stačí bohatě. Jenže hodně energie si bere právě nástavba, čímž omezuje celkový dojezd, a to třeba i na půlku. Stává se, že dojíždím zpět s&nbsp;osmi, deseti procenty v&nbsp;akumulátorech. I na to si musí řidič zvyknout, protože to zní děsivě, ale když víte, že v&nbsp;cíli můžete nabíjet, je to vlastně využití dané techniky naplno. Ze začátku, než jsem tuto vlastnost elektromobilů přijala, jsem stresovala dispečera, že pár posledních popelnic už raději nevyvezu, ať přijede jiná posádka. Ale ukázalo se, že trasa je vybraná dobře a zvládáme to.Protože nabíjíte přes noc nabíječkou s&nbsp;menším výkonem, tak akumulátoru tak velké vybíjení navíc tolik nevadí…A i když je skoro prázdný, stihne se do rána nabít do plna. Navíc nemusím stát frontu na naftu, když se kolegové ve firmě rozhodnou tankovat na naší interní čerpací stanici!&nbsp;Takže až po Praze potkáte nečekaně tiché a bezemisní popelářské auto v&nbsp;barvách české firmy AVE, nezapomeňte se podívat, kdo šoféruje: křehká dáma, která má pro strach uděláno, miluje elektromobily a svoji profesi si nese ve jménu.<figure class="image"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Lenka_Popelakova_AVE_9_2351x1323_6ee9419c85.jpg"></figure>

V Praze sváží odpad skutečná Popelka

&nbsp;Patnáct let s&nbsp;velkým nákladním vozem, který po většinu času táhne ještě přívěs, není žádný med, ale zkušený šofér Petr Vakeš má svoji práci rád. „Dříve jsem jezdil se sklápěcím návěsem u soukromé firmy. Práce mě tam také bavila, ale musel jsem chodit do práce i o víkendech a to už nebylo možné. Začal jsem s rekonstrukcí domu a soboty a neděle jsem potřeboval trávit na stavbě.“Petr Vakeš pracuje na plzeňské pobočce české firmy AVE, která se řadí k&nbsp;největším specialistům na hospodaření s&nbsp;odpady u nás. Provozuje velkou flotilu nákladních a speciálních vozů, velkou část tvoří klasická popelářská vozidla. Pan Vakeš ale jezdí delší trasy, navíc s&nbsp;mnohem těžší soupravou.Má jízda s&nbsp;takovým kontejnerovou soupravou nějaká specifika?Jízda s&nbsp;kontejnerovým vozem nepředstavuje žádný problém, kdo umí s&nbsp;nákladními auty, rychle si zvykne. Místo návěsu jezdím s&nbsp;přívěsem, chce to trochu jinou techniku, a také si člověk musí hlídat, když je převážený kontejner naložený, protože je auto těžké a kontejner je vysoko. Ale to patří ke každé práci řidiče, že musí brát ohled na náklad. Mě to baví.Co vozíte nejčastěji?Plast, papír, odpad od firemních zákazníků, prostě co je potřeba. Jednak jezdím mezi našimi sklady odpadů na třídicí linku, jednak svážím odpad od zákazníků. Práce je stále hodně, ale ještě tak, aby se dala rozumně zvládnout. A mám radost, že pracuji v&nbsp;oboru, který je spojený s&nbsp;úklidem. Díky naší práci není kolem nepořádek, což je pro mě důležité.Obor zaměřený na&nbsp;úklid si vás získal?Rozhodně. Teď jsem byl na dovolené v&nbsp;Egyptě a je nepředstavitelné, jaký tam je nepořádek. Člověk vidí ty krásné fotky v&nbsp;katalogu, moře, slunce, ale na každém rohu jsou odpadky. Tady pořád všichni nadávají, ale můžeme být rádi, jak to u nás vypadá. Jsem rád, že k&nbsp;tomu můžu přispět, už jen proto, že jsem místní.Máte blízko do práce?To je jedna ze zásadních výhod AVE, protože má pobočky v&nbsp;řadě měst, a tak nejen já, ale i kolegové máme většinou blízko do práce. Nemusíte tak brzo vstávat, složitě dojíždět. Já třeba jezdím do práce na kole.Vypadá to, že vám nic nechybí…Ale to víte, že každá práce má svůj rub i líc, ale já si nestěžuji. Rekonstrukci domu mám dávno za sebou, hypotéku splacenou, jezdím Mercedesem a o víkendu mám volno, co víc si přát (smích)? Velkou výhodou v&nbsp;práci je, že jakmile mám splněno, mohu jít domů s&nbsp;čistou hlavou. Dostanu každé ráno přehled úkolů, někdy si můžu podle svého upravit trasu, aby vše dobře navazovalo. Někteří mají rádi kolektiv, tak dávají přednost jízdě se závozníky, mě vyhovuje, že jezdím sám a mám klid.&nbsp;Takže byste známému práci u AVE v&nbsp;Plzni doporučil?Rozhodně ano. Jsou tu dobré platové podmínky a peníze máte na účtu včas. Za 16 let, co tu pracuji, se nestalo, že by se výplata zpozdila, to spíše dorazí dřív. Kdo ve firmě chce, může si navíc o víkendech přivydělat, já jdu raději za zábavou!Tak ještě představte svůj služební vůz, když jste si tak liboval, že je to Mercedes.Začínal jsem tady rovnou na Mercedesu a teď se těším, že dostanu nový Arocs, technika se u AVE docela rychle obnovuje. Ale i stávající model, i když má za sebou dlouhý provoz, je stále výborné auto, můžete se na něj spolehnout. Jezdí bez poruch, stačí mu běžný servis. Můj vůz je třínápravový, z&nbsp;toho obě zadní jsou poháněné, a proto vyjede každý kopec, i když vezu náklad a napadne sníh. Takže ani zima není problém.&nbsp;<figure class="image"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/AVE_Plzen_Petr_Vakes_5_bca756a1aa.jpg"></figure>Petr Vakeš si nemůže nákladní Mercedes vynachválit: „Je spolehlivý, takže se nezdržuji v&nbsp;servisu, a slouží skvěle v&nbsp;létě v&nbsp;zimě.“&nbsp;&nbsp;

„Jezdím Mercedesem a o víkendu mám volno, co víc si přát?“

&nbsp;Čtyři roky pracovala paní Künzlová jako ošetřovatelka exotických zvířat v&nbsp;zoologické zahradě, poté nastoupila na deset let k české&nbsp;dostihové legendě&nbsp;Josefu Váňovi. „Zde jsem působila jako pracovní jezdec dostihových koní,“ říká s&nbsp;úsměvem energická žena, čímž u nejednoho muže umí vyvolat obdivně zdvižené obočí.Co to obnášelo? „Kompletní péči o šest až osm závodních koní, od stáje až po pravidelné tréninkové jízdy.“ A aby bylo jasno, tito špičkoví koně jsou něco jako exkluzivní závodní vozy, potřebují a také dostávají to nejlepší, zdatné jezdce a odborné ošetřování. „Však také mohou stát třeba i osm milionů korun,“ neopouští dobrá nálada paní Künzlovou.Jenže ona přesto vyměnila sedlo plnokrevníků za zcela jinou práci.Co vás vlastně vedlo ke změně zaměstnání?Zkrátka jsem se rozhodla najít nové místo, stáje se těžko dávaly dohromady s&nbsp;rodinou, hledala jsem i lepší výdělek. A od současného kolegy, který do stájí jezdil, jsem dostala tip na místo řidičky u místní, plzeňské pobočky firmy AVE. Věnuje se odpadovému hospodářství, ale třeba i péči o zeleň podél cest. Rychle jsme se domluvili a už tady pracuji téměř čtyři roky.&nbsp;Tak to byla ale velká proměna…Na jednu stranu ano, ale já se ráda učím nové věci celý život, takže jsem si řekla, že si rozšířím obzory. Důležité pro mě bylo, že u AVE máte pestrou práci a jste neustále venku. Jednou čistíme dopravní značení, jindy probíhá údržba příkopů a odtokových kanálů podél silnic, patří sem i péče o zeleň.&nbsp;Kde všude vás můžeme potkat?To je další výhoda práce na plzeňské pobočce AVE, jezdíme po celém kraji. Někdy vyrazíme až na Šumavu, do Železné Rudy nebo na Folmavu, a to mám ráda. Nedokázala bych sedět na jednom místě někde zavřená, to je jedno, jestli jde o továrnu nebo obchod, já potřebuji akci. Navíc se díky AVE podívám na místa, která jsem chtěla poznat, ale neměla jsem zatím příležitost.Takže se rozhodně nenudíte…To určitě ne, práce je dost, ale dá se dobře zvládnout. Jsme tu dobrá parta a vycházíme si vstříc, až jsem byla překvapená, jak se ke mně kolegové hned od počátku hezky chovali a se vším mi pomohli. Dokonce jsem se tu naučila zacházet i s&nbsp;motorovou pilou, čímž jsem překvapila sebe sama. Mám z&nbsp;ní stále respekt, což je myslím namístě, ale když je potřeba odstranit větev, aby nepřekážela na silnici, jde to raz dva.Ale vaše pozice je vlastně řidička, že ano?Ano, mám řidičský průkaz skupiny B a jezdím s&nbsp;dodávkovým vozem. Pro mě je akorát tak velký, vezu s&nbsp;sebou kolegy z party, v&nbsp;úložném prostoru máme vše potřebné. Ale když se řekne profese řidič, může to mít hodně podob. Někomu vyhovuje mít svůj klid a sedět celou směnu za volantem, vlastně i takové možnosti u nás ve firmě jsou. Já ale mám raději pestrou náplň, chvíli řídit, pak být venku na vzduchu, takže jsem na své pozici spokojená.Pracujete zde už čtyři roky, tak to je asi nejlepší důkaz…Důvod měnit práci nemám už jen kvůli solidní výplatě, která chodí pravidelně, a hlavně včas, hned na začátku měsíce. Navíc mohu říct, že se do práce těším, a to je asi nejdůležitější.<img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/AVE_Kunzlova_foto_2351x1323_Mafra_26fd78f12d.jpg">Monika Künzlová má ráda nové výzvy. „Jsme tu dobrá parta a vycházíme si vstříc. Dokonce jsem se tu naučila zacházet i s&nbsp;motorovou pilou,“ směje se.

„Změnila jsem zaměstnání a překvapila sama sebe“

Rodinná tradice se už dnes ve firmách nenosí jako dříve, přesto u společnosti AVE pracuje řada celých rodin, protože zde nacházejí vstřícný kolektiv, který je otevřený mladým lidem, i jistotu dlouhodobého zázemí. V&nbsp;případě otce a syna Volfových je tu ještě o důvod navíc: „Oba nás baví, že je práce pestrá a každý den jiná,“ říká za oba otec Petr, který ve správě silnic pracuje téměř dvacet let a od roku 2016 je mistrem střediska Na Fialce společnosti AVE Kladno. Jeho „rajonem“ je dálnice D6 a přilehlé úseky silnic.&nbsp;Když syn Michal coby učeň odborné školy potřeboval praxi, byla volba jasná – šel k&nbsp;tátovi na pobočku AVE. A když zde naplno poznal, co obnáší práce v&nbsp;silniční údržbě, má o své budoucnosti také jasno: „Kluci šli za vidinou výdělku do fabriky, ale už po týdnu je to tam přestalo bavit. Tady si můžete také vydělat, a ještě je tu práce, při níž se každý den něco nového naučím.“ Už dnes je zde platný a těší se, jak si s&nbsp;podporou zaměstnavatele udělá řidičský průkaz.Co práce silničáře obnáší?Otec: Začínal jsem jako řidič nákladních vozů a traktorů a rychle jsem se zapojil do dlaších prací. Nyní z&nbsp;pozice mistra mám o pár starostí navíc, administrativu a zodpovědnost za tým třinácti lidí. Náplní práce našeho střediska jsou opravy povrchů vozovky, kosení travních porostů a údržba zeleně, čištění silnic a péče o dopravní značení, ale také zimní údržba. A ta je náročná, takže pomáhám kolegům, často usedám za volant nákladního vozu.Syn: Já jsem zde zatím jako brigádník, ale jsem nadšený, že už uplatním nějaké znalosti ze školy. Nedávno jsem například vyměňoval vysokotlaké hadice. K&nbsp;práci silničáře patří i drobná údržba strojního vybavení, takže se mi můj studijní obor hodí. Sváření, obrábění nebo podobné práce mají univerzální využití.Jakou techniku zde používáte?Otec: Vrcholem jsou nákladní vozy Mercedes-Benz Arocs, nově máme také Tatru Phoenix, která je mezi našimi šoféry také velmi oblíbená pro svůj velký výkon a hladké řazení. Jsme čeká firma, tak jsme rádi, že máme i českou techniku.Syn: Plánuji, že si co nejdříve udělám řidičský průkaz skupiny C, abych se mohl zapojit i jako řidič. Firma za jistých podmínek zvýšení kvalifikace svým zaměstnancům platí, včetně profesních a strojních průkazů pro používání specializovaných nástaveb.Jak vypadá běžný den u dálnice D6?Otec: Tak to vám neřeknu, protože každý den je tu úplně jiný (smích)! Ovšem to nás právě baví. Samozřejmě máme nějaký plán prací spojených s&nbsp;údržbou silnic, jenže do toho přicházejí neodkladné zásahy, například když dojde k&nbsp;dopravní nehodě na dálnici. Zabezpečujeme označení nehody šipkou, úklid po nehodě, je třeba označit poškození dálničního vybavení, jako jsou svodidla či značky, a mnohé z&nbsp;nich také musíme ihned opravit. Takže u nás je každý den jiný, pořád se něco děje, a to je důvod, proč tady spousta kolegů – nejen já – vydrží dlouho, třeba i celý svůj profesní život. Práce je to náročná, ale něco se naučíte, není tu nuda a lidé si vzájemně pomáhají, jinak by to ani nešlo.Syn: To byl jeden z&nbsp;hlavních důvodů, proč jsem šel k&nbsp;tátovi na praxi, protože jsem zde občas býval dřív jako kluk a ta práce mě zaujala. Moji spolužáci na praxi třeba týden jen obrábějí nebo vrtají. Je to monotónní, a navíc si myslím, že se toho tolik nepřiučí, jako já tady.Jak přemluvíte řidiče kamionu, aby šel pracovat zrovna k&nbsp;vám?Otec: Když jste řidič kamionu, nejste vůbec doma, nepoznáte, jak děti vyrůstají. Navíc zůstanete už jen řidičem. Na tom není nic špatného, ale jen do chvíle, kdy chce třeba zkusit něco jiného. U nás se každý naučí spoustu činností a může si pak lépe srovnat, co ho baví. V&nbsp;AVE ale všichni děláme všechno, pomáháme si. Máme tu třeba mladšího kolegu, který začínal u značek, pak mu firma zařídila „céčkový“ řidičák, profesní a strojní průkazy, a dnes je na tom lépe než leckterý zkušený šofér.A čím přesvědčujete syna, aby šel ve vašich stopách?Otec: Já syna ani moc přesvědčovat nemusel. Ze školy dneska vyjdou mladí kluci, které nic moc nenaučili, ani neví, jak se k&nbsp;práci postavit. Syn sám vidí, že se tady od zkušenějších zaměstnanců leccos přiučí, získá samostatnost. Na lince děláte osm hodin pořád totéž, to platí pro spoustu profesí. My jsme neustále venku, každý má svou svobodu, zodpovídá za svou práci. Občas si musíme pořádně plivnout do dlaní, ale na druhé straně extra práci dostanete zvlášť zaplacenou. K&nbsp;tomu se firma o vše postará, máme různé bonusy a prémie, veškeré nářadí a zajištění je na úrovni. Pracovat u firmy, jako je AVE, znamená pro mě jistotu.&nbsp;<figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://fra1.digitaloceanspaces.com/ave-cz/Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg" alt="„Vedle Mercedesů máme i novou Tatru,“ libuje si Petr Volf..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 234w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 500w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 750w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/large_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 1000w," sizes="100vw"></figure><figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg" alt="„Tady se naučím nejvíc,“ říká Michal Volf. O volbě profese má jasno..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 104w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 334w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 501w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/large_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 667w," sizes="100vw"></figure>&nbsp;

Otec a syn ve správě silnic. 

V&nbsp;rodině Kronawetterových se dědí silničářská profese z&nbsp;otce na syna již u třetí generace. Co je na tomto povolání tak láká?&nbsp;Milan Kronawetter nastoupil na pobočku již v&nbsp;roce 1985, kdy se to tu ještě jmenovalo Okresní správa silnic. Pak se střídaly názvy a majitelé, až se středisko v&nbsp;Králově Dvoře dostalo pod křídla české společnosti AVE. Na jednom místě tak pracuje již téměř 40 let.Ve stopách svého otce jde i syn David, který jako automechanik působil v&nbsp;soukromých servisech, ale nechal se zlákat do AVE za nabídkou zajímavější a pestřejší práce. A to se mu také splnilo: zdarma zde získal řidičský průkaz skupiny C, profesní průkaz a strojní oprávnění pro ovládání řady strojů. S&nbsp;podporou vedení se mu navíc povedl skutečný majstrštyk: opravil technicky náročnou převodovku vozu Mercedes-Benz Unimog, čímž dlouhodobě odstavený vůz vrátil zpět do života.Začněme u vás, pane Milane – se 40 lety v&nbsp;jednom provozu jste tady nejstarší zaměstnanec?Kdepak, jsou tu ještě starší, už penzisté, kteří dokud mohli, v&nbsp;práci vydrželi, i přes sedmdesát let jim bylo, když odcházeli. Ale je nás takových víc, tak je vidět, že být tady silničářem lidi baví. Mě tedy určitě. A navíc, když já jsem nastupoval, tak zde ještě pracoval můj otec, po němž jsem doslova zdědil jeho sypač.Jaká technika zde byla, když jste začínal?Klasické vozy Tatra 148, novější modely 815, Škoda 706… Tehdy jsme si je i sami udržovali, takže jako automechanik jsem měl pořád co dělat. To u moderních vozů už tolik nejde, větší zásahy dělají značkové servisy. O to více s nimi jezdíme nebo se věnujeme dalším činnostem.Jak se během tolika let změnila náplň práce u silničářů?Začínal jsem jako učeň, pak jsem nastoupil coby automechanik. Posledních 15 let jsem z&nbsp;poloviny v&nbsp;dílně, kde se starám o starší stroje, mladší kolegové se zaměřují na moderní techniku. A dodnes v&nbsp;zimě jezdím se sypačem. Jen už to není stará Tatra, ale moderní Mercedes (úsměv). Tady to tak chodí, když není práce v&nbsp;dílně, vždy máte uplatnění třeba se sklápěčkou nebo se udržuje zeleň. Práce není jednotvárná, a to je hlavní. To platilo tehdy i dnes, a proto nás práce u silničářů drží.To se dnes už tak často neslyší...Mám zde blízko k&nbsp;autům, baví mě řídit náklaďáky. A ještě jeden důvod vám řeknu na rovinu: na rozdíl od mnohých známých jsem nikdy nezažil, že by mi nepřišla výplata. Chodí pravidelně, často dokonce v&nbsp;předstihu. Tady máte jistotu dobré práce a pravidelného výdělku. Není to pro každého, ale když se v&nbsp;oboru pohybujete tak dlouho, řadu věcí si osvojíte.A tím se dostáváme k&nbsp;vašemu synovi: Davide, co vás, o generaci mladšího automechanika, přilákalo k&nbsp;AVE?Nejdříve jsem 10 let pracoval ve značkových servisech u nákladních vozů. Měl jsem tu práci rád, ale po čase už to bylo hodně jednotvárné, už jsem si chtěl od dílny odpočinout. Tady je to lepší, jezdíte krajinou, sekáte trávu v&nbsp;příkopech nebo stříháte stromy, každý den je jiný.Ale nakonec jste své řemeslo automechanika dost uplatnil, že ano?To je pravda. Stál tady na dílně takový váleček, tedy spíš válec na asfalt, byl odstavený, protože měl špatné mazání. Domluvil jsem se s&nbsp;vedením, že ho zkusím opravit. Motor jsem rozebral, znovu složil a válec nám opět slouží. A pak se mi podařilo oživit Unimog, to už bylo větší dílo. Měl zadřenou a prasklou převodovku a nikdo si s&nbsp;ní nevěděl rady. Přitom je to hezké a schopné auto. Nová převodovka stojí statisíce, celé auto miliony, tak jsem se do toho ve volných chvílích pustil a dnes auto zase slouží, jak má. Takže se nakonec s&nbsp;tátou na dílně potkáváme, on se specializuje na starší Tatry, my ještě s&nbsp;jedním kolegou na novější vozy.Prosím vás, jak se opravuje převodovka na takové legendární auto?Našel jsem si řezy, převodovky jsem trochu znal z&nbsp;dřívějška z&nbsp;jiných vozů, také strýc mi dal dobré rady. Je to poloautomat, docela složité zařízení, ale když se chce, všechno jde (úsměv). Teď jsme ještě oživili finišer, ale už ne kvůli opravě, ovšem prostě jsme se pustili do oprav silnic, můžeme si tak vyzkoušet něco jiného.To vypadá, že i vy jste tady spokojený a nemáte důvod měnit zaměstnání?Jsme tu dobrá parta, vedení v&nbsp;nás má důvěru a my to zas oplácíme tím, že vše děláme nejlépe, jak umíme. Práce je tu pestrá, hodně se naučíte nového a samozřejmě i mě vyhovuje jistota pravidelné výplaty. Soukromé servisy mi daly hodně, rád na ně vzpomínám, ale určitě bych už neměnil.<figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg" alt="Skutečným-majstrštykem-mechanika-byla-oprava-převodovky-Unimogu..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg 234w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg 500w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg 750w," sizes="100vw"></figure><figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg" alt="Syn-David-zprovoznil-finišer..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg 234w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg 500w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg 750w," sizes="100vw"></figure>

Již třetí generace silničářů na jedné pobočce. 

Pokračovat ve čtění

Naše společnost byla založena už v roce 1993 a to německou firmou RWE AG. V roce 2004 bylo jméno společnosti změněno na současný název AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. a od roku 2013 máme českého vlastníka.Náš dlouhodobý a trvalý růst není založen na expanzi z centra do regionů, ale naopak na přidávání menších lokálních firem do naší veliké rodiny AVE. Lokální firmy zůstávají samy sebou a nejsou násilím měněny do jednolité korporátní kopie mateřské firmy. To nám umožňuje zachovat si kulturu malých týmů, které spolupracují na společném cíli. Pro zaměstnance to pak znamená zachování atmosféry, kterou měli ve své práci rádi a posílení jistot a zázemí díky novému silnému partneru - AVE.Firmy, které se stávají členy naší skupiny, nejsou jen z oblasti odpadového hospodářství. Náš vstup do oblastí jako je údržba komunikací, demolice a sanace, výkup druhotných surovin, správa nemovitostí nebo ekologické poradenství nabízí našim zaměstnancům jedinečnou možnost kariérního a profesního růstu a pestrost pracovní náplně.

Hledáme vás

Hledáme vás

Proč AVE?

O nás

Co nabízíme

V Praze sváží odpad skutečná Popelka

„Jezdím Mercedesem a o víkendu mám volno, co víc si přát?“

„Změnila jsem zaměstnání a překvapila sama sebe“

Otec a syn ve správě silnic.

Již třetí generace silničářů na jedné pobočce.