Rodinná tradice se už dnes ve firmách nenosí jako dříve, přesto u společnosti AVE pracuje řada celých rodin, protože zde nacházejí vstřícný kolektiv, který je otevřený mladým lidem, i jistotu dlouhodobého zázemí. V&nbsp;případě otce a syna Volfových je tu ještě o důvod navíc: „Oba nás baví, že je práce pestrá a každý den jiná,“ říká za oba otec Petr, který ve správě silnic pracuje téměř dvacet let a od roku 2016 je mistrem střediska Na Fialce společnosti AVE Kladno. Jeho „rajonem“ je dálnice D6 a přilehlé úseky silnic.&nbsp;Když syn Michal coby učeň odborné školy potřeboval praxi, byla volba jasná – šel k&nbsp;tátovi na pobočku AVE. A když zde naplno poznal, co obnáší práce v&nbsp;silniční údržbě, má o své budoucnosti také jasno: „Kluci šli za vidinou výdělku do fabriky, ale už po týdnu je to tam přestalo bavit. Tady si můžete také vydělat, a ještě je tu práce, při níž se každý den něco nového naučím.“ Už dnes je zde platný a těší se, jak si s&nbsp;podporou zaměstnavatele udělá řidičský průkaz.Co práce silničáře obnáší?Otec: Začínal jsem jako řidič nákladních vozů a traktorů a rychle jsem se zapojil do dlaších prací. Nyní z&nbsp;pozice mistra mám o pár starostí navíc, administrativu a zodpovědnost za tým třinácti lidí. Náplní práce našeho střediska jsou opravy povrchů vozovky, kosení travních porostů a údržba zeleně, čištění silnic a péče o dopravní značení, ale také zimní údržba. A ta je náročná, takže pomáhám kolegům, často usedám za volant nákladního vozu.Syn: Já jsem zde zatím jako brigádník, ale jsem nadšený, že už uplatním nějaké znalosti ze školy. Nedávno jsem například vyměňoval vysokotlaké hadice. K&nbsp;práci silničáře patří i drobná údržba strojního vybavení, takže se mi můj studijní obor hodí. Sváření, obrábění nebo podobné práce mají univerzální využití.Jakou techniku zde používáte?Otec: Vrcholem jsou nákladní vozy Mercedes-Benz Arocs, nově máme také Tatru Phoenix, která je mezi našimi šoféry také velmi oblíbená pro svůj velký výkon a hladké řazení. Jsme čeká firma, tak jsme rádi, že máme i českou techniku.Syn: Plánuji, že si co nejdříve udělám řidičský průkaz skupiny C, abych se mohl zapojit i jako řidič. Firma za jistých podmínek zvýšení kvalifikace svým zaměstnancům platí, včetně profesních a strojních průkazů pro používání specializovaných nástaveb.Jak vypadá běžný den u dálnice D6?Otec: Tak to vám neřeknu, protože každý den je tu úplně jiný (smích)! Ovšem to nás právě baví. Samozřejmě máme nějaký plán prací spojených s&nbsp;údržbou silnic, jenže do toho přicházejí neodkladné zásahy, například když dojde k&nbsp;dopravní nehodě na dálnici. Zabezpečujeme označení nehody šipkou, úklid po nehodě, je třeba označit poškození dálničního vybavení, jako jsou svodidla či značky, a mnohé z&nbsp;nich také musíme ihned opravit. Takže u nás je každý den jiný, pořád se něco děje, a to je důvod, proč tady spousta kolegů – nejen já – vydrží dlouho, třeba i celý svůj profesní život. Práce je to náročná, ale něco se naučíte, není tu nuda a lidé si vzájemně pomáhají, jinak by to ani nešlo.Syn: To byl jeden z&nbsp;hlavních důvodů, proč jsem šel k&nbsp;tátovi na praxi, protože jsem zde občas býval dřív jako kluk a ta práce mě zaujala. Moji spolužáci na praxi třeba týden jen obrábějí nebo vrtají. Je to monotónní, a navíc si myslím, že se toho tolik nepřiučí, jako já tady.Jak přemluvíte řidiče kamionu, aby šel pracovat zrovna k&nbsp;vám?Otec: Když jste řidič kamionu, nejste vůbec doma, nepoznáte, jak děti vyrůstají. Navíc zůstanete už jen řidičem. Na tom není nic špatného, ale jen do chvíle, kdy chce třeba zkusit něco jiného. U nás se každý naučí spoustu činností a může si pak lépe srovnat, co ho baví. V&nbsp;AVE ale všichni děláme všechno, pomáháme si. Máme tu třeba mladšího kolegu, který začínal u značek, pak mu firma zařídila „céčkový“ řidičák, profesní a strojní průkazy, a dnes je na tom lépe než leckterý zkušený šofér.A čím přesvědčujete syna, aby šel ve vašich stopách?Otec: Já syna ani moc přesvědčovat nemusel. Ze školy dneska vyjdou mladí kluci, které nic moc nenaučili, ani neví, jak se k&nbsp;práci postavit. Syn sám vidí, že se tady od zkušenějších zaměstnanců leccos přiučí, získá samostatnost. Na lince děláte osm hodin pořád totéž, to platí pro spoustu profesí. My jsme neustále venku, každý má svou svobodu, zodpovídá za svou práci. Občas si musíme pořádně plivnout do dlaní, ale na druhé straně extra práci dostanete zvlášť zaplacenou. K&nbsp;tomu se firma o vše postará, máme různé bonusy a prémie, veškeré nářadí a zajištění je na úrovni. Pracovat u firmy, jako je AVE, znamená pro mě jistotu.&nbsp;<figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://fra1.digitaloceanspaces.com/ave-cz/Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg" alt="„Vedle Mercedesů máme i novou Tatru,“ libuje si Petr Volf..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 234w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 500w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 750w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/large_Vedle_Mercedesu_mame_i_novou_Tatru_libuje_si_Petr_Volf_d9076a3532.jpg 1000w," sizes="100vw"></figure><figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg" alt="„Tady se naučím nejvíc,“ říká Michal Volf. O volbě profese má jasno..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 104w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 334w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 501w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/large_Tady_se_naucim_nejvic_rika_Michal_Volf_O_volbe_profese_ma_jasno_6148cac124.jpg 667w," sizes="100vw"></figure>&nbsp;

Otec a syn ve správě silnic. 

V&nbsp;rodině Kronawetterových se dědí silničářská profese z&nbsp;otce na syna již u třetí generace. Co je na tomto povolání tak láká?&nbsp;Milan Kronawetter nastoupil na pobočku již v&nbsp;roce 1985, kdy se to tu ještě jmenovalo Okresní správa silnic. Pak se střídaly názvy a majitelé, až se středisko v&nbsp;Králově Dvoře dostalo pod křídla české společnosti AVE. Na jednom místě tak pracuje již téměř 40 let.Ve stopách svého otce jde i syn David, který jako automechanik působil v&nbsp;soukromých servisech, ale nechal se zlákat do AVE za nabídkou zajímavější a pestřejší práce. A to se mu také splnilo: zdarma zde získal řidičský průkaz skupiny C, profesní průkaz a strojní oprávnění pro ovládání řady strojů. S&nbsp;podporou vedení se mu navíc povedl skutečný majstrštyk: opravil technicky náročnou převodovku vozu Mercedes-Benz Unimog, čímž dlouhodobě odstavený vůz vrátil zpět do života.Začněme u vás, pane Milane – se 40 lety v&nbsp;jednom provozu jste tady nejstarší zaměstnanec?Kdepak, jsou tu ještě starší, už penzisté, kteří dokud mohli, v&nbsp;práci vydrželi, i přes sedmdesát let jim bylo, když odcházeli. Ale je nás takových víc, tak je vidět, že být tady silničářem lidi baví. Mě tedy určitě. A navíc, když já jsem nastupoval, tak zde ještě pracoval můj otec, po němž jsem doslova zdědil jeho sypač.Jaká technika zde byla, když jste začínal?Klasické vozy Tatra 148, novější modely 815, Škoda 706… Tehdy jsme si je i sami udržovali, takže jako automechanik jsem měl pořád co dělat. To u moderních vozů už tolik nejde, větší zásahy dělají značkové servisy. O to více s nimi jezdíme nebo se věnujeme dalším činnostem.Jak se během tolika let změnila náplň práce u silničářů?Začínal jsem jako učeň, pak jsem nastoupil coby automechanik. Posledních 15 let jsem z&nbsp;poloviny v&nbsp;dílně, kde se starám o starší stroje, mladší kolegové se zaměřují na moderní techniku. A dodnes v&nbsp;zimě jezdím se sypačem. Jen už to není stará Tatra, ale moderní Mercedes (úsměv). Tady to tak chodí, když není práce v&nbsp;dílně, vždy máte uplatnění třeba se sklápěčkou nebo se udržuje zeleň. Práce není jednotvárná, a to je hlavní. To platilo tehdy i dnes, a proto nás práce u silničářů drží.To se dnes už tak často neslyší...Mám zde blízko k&nbsp;autům, baví mě řídit náklaďáky. A ještě jeden důvod vám řeknu na rovinu: na rozdíl od mnohých známých jsem nikdy nezažil, že by mi nepřišla výplata. Chodí pravidelně, často dokonce v&nbsp;předstihu. Tady máte jistotu dobré práce a pravidelného výdělku. Není to pro každého, ale když se v&nbsp;oboru pohybujete tak dlouho, řadu věcí si osvojíte.A tím se dostáváme k&nbsp;vašemu synovi: Davide, co vás, o generaci mladšího automechanika, přilákalo k&nbsp;AVE?Nejdříve jsem 10 let pracoval ve značkových servisech u nákladních vozů. Měl jsem tu práci rád, ale po čase už to bylo hodně jednotvárné, už jsem si chtěl od dílny odpočinout. Tady je to lepší, jezdíte krajinou, sekáte trávu v&nbsp;příkopech nebo stříháte stromy, každý den je jiný.Ale nakonec jste své řemeslo automechanika dost uplatnil, že ano?To je pravda. Stál tady na dílně takový váleček, tedy spíš válec na asfalt, byl odstavený, protože měl špatné mazání. Domluvil jsem se s&nbsp;vedením, že ho zkusím opravit. Motor jsem rozebral, znovu složil a válec nám opět slouží. A pak se mi podařilo oživit Unimog, to už bylo větší dílo. Měl zadřenou a prasklou převodovku a nikdo si s&nbsp;ní nevěděl rady. Přitom je to hezké a schopné auto. Nová převodovka stojí statisíce, celé auto miliony, tak jsem se do toho ve volných chvílích pustil a dnes auto zase slouží, jak má. Takže se nakonec s&nbsp;tátou na dílně potkáváme, on se specializuje na starší Tatry, my ještě s&nbsp;jedním kolegou na novější vozy.Prosím vás, jak se opravuje převodovka na takové legendární auto?Našel jsem si řezy, převodovky jsem trochu znal z&nbsp;dřívějška z&nbsp;jiných vozů, také strýc mi dal dobré rady. Je to poloautomat, docela složité zařízení, ale když se chce, všechno jde (úsměv). Teď jsme ještě oživili finišer, ale už ne kvůli opravě, ovšem prostě jsme se pustili do oprav silnic, můžeme si tak vyzkoušet něco jiného.To vypadá, že i vy jste tady spokojený a nemáte důvod měnit zaměstnání?Jsme tu dobrá parta, vedení v&nbsp;nás má důvěru a my to zas oplácíme tím, že vše děláme nejlépe, jak umíme. Práce je tu pestrá, hodně se naučíte nového a samozřejmě i mě vyhovuje jistota pravidelné výplaty. Soukromé servisy mi daly hodně, rád na ně vzpomínám, ale určitě bych už neměnil.<figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg" alt="Skutečným-majstrštykem-mechanika-byla-oprava-převodovky-Unimogu..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg 234w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg 500w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Skutecnym_majstrstykem_mechanika_byla_oprava_prevodovky_Unimogu_9c5047614c.jpg 750w," sizes="100vw"></figure><figure class="image image_resized" style="width:75%;"><img src="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg" alt="Syn-David-zprovoznil-finišer..jpg" srcset="https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/thumbnail_Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg 234w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/small_Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg 500w,https://ave-cz.fra1.digitaloceanspaces.com/medium_Syn_David_zprovoznil_finiser_801c5ccdf9.jpg 750w," sizes="100vw"></figure>

Již třetí generace silničářů na jedné pobočce. 

„S tímhle autem je svět barevný,“ rozplývá se František Kostka, když popisuje, co obnáší řízení slavného vozu. „Umí tolik věcí, že každá jízda s&nbsp;ním je jiná a člověk se za volant těší,“ libuje si.Unimog je legenda mezi nákladními automobily: první se představil už v&nbsp;roce 1948 a od té doby vůz s&nbsp;nezaměnitelnou siluetou udivuje průchodností terénem i pracovními schopnostmi. Ve středočeské pobočce firmy AVE v&nbsp;Novém Strašecí používají vůz řady U 500 a za jeho volant usedá už 14 let zkušený šofér, který zná nejen finty pro řízení takového vozu, ale musí si poradit i se spoustou nástaveb.Můžete nám svůj vůz představit?Unimog je technicky náročný stroj, není to běžný nákladní vůz. Jedná se o speciální vozidlo pro náročnou práci, takže vyžaduje i odlišnou údržbu, ale některé věci si dokážeme na autě opravit sami, s&nbsp;jinými je třeba do specializovaného servisu. Je to pohodlné auto, v&nbsp;zimě je úžasné bezpečné díky skvělé trakci. S&nbsp;mým vozem jezdím do nejhůře sjízdných úseků chráněné krajinné oblasti, kde se nesmí v&nbsp;zimě používat sůl, ale jen inertní posyp, například v&nbsp;okolí Lán. Myslím, že jiné auto by tyhle oblasti tak dobře nezvládlo.Čím se liší ovládání takového výjimečného automobilu?Protože umí spoustu věcí a má desítky funkcí, je třeba se s&nbsp;ním dobře seznámit. Navíc musíte umět obsluhovat i nástavby, jako je sekačka, mulčovač, nůžky na křoviny, hlubič příkopů či fréza na asfalt.Počkejte, co je to hlubič?Hlubič je velký kovový šnek, který dokáže vyčistit příkop od zeleně i nepořádku tak, aby plnil svou hlavní roli, tedy odvod vody ze silničního tělesa.A k vozu patří ještě zimní nástavba?Ano, další je zimní korba, dopředu se umístí pluh o délce 3,4 metru, a takto Unimog slouží po dobu pěti zimních měsíců.Co vás s Unimogem baví nejvíc?V&nbsp;zimě zimní údržba, v&nbsp;létě zase letní činnosti, zkrátka všechno. Každá práce má něco do sebe, naprosto skvělé je jezdit v&nbsp;zimě v&nbsp;úsecích, kde by jiné auto neprojelo, ale po třech čtyřech měsících toho má člověk také už dost, tak se zase těším na léto. Hlavní je, že práce není jednotvárná.V&nbsp;zimě asi nejvíce vyniknou přednosti takového auta…To ano, ale stejně musíte mít zkušenosti. Po těch letech už si připadám jak indián, už tuším, kde asi bude největší problém, takže si včas navolím uzávěrku zadního nebo i předního diferenciálu, a pak není potíž vše vyjet. I Unimog se může dostat do složité situace, ale vždycky si sám pomůže. Za ty roky se ještě nestalo, že bychom náš úsek neošetřili.Pomáháte také vysvobodit zapadlá auta?Na to jsou přísná pravidla, ale pokud jsme dispečinkem vyzváni, tak mi samozřejmě dělá radost, když mohu vysvobodit třeba zapadlý autobus, alespoň tím, že mu nasypu směs ke kolům, a zajistím sjízdnost následujícího úseku silnice. Tuto sezonu jsem pomáhal zbloudilému tureckému kamionu, tak po dohodě s&nbsp;centrálou jsem mu také zajistil bezpečný výjezd do kopce. Z&nbsp;toho máte vždycky radost.To je tedy ta hezčí část práce. A jaká je ta složitější?Třeba jízda s&nbsp;pluhem, kdy musíte často myslet za ostatní řidiče. Profesionálové a ohleduplní šoféři vědí, že musí zpomalit, ale někteří řidiči osobních aut jsou neukáznění. Také musíme dbát na chodce nebo na značení, aby nedošlo při odstraňování větších přídělů sněhu k&nbsp;úhoně.Když zde pracujete už 14 let, to je asi další důkaz, že jste za volantem Unimogu spokojený…To ano, ale nejen kvůli autu, máme tady skvělou partu, navzájem si pomáháme v&nbsp;práci i ve volném čase, zajdeme i spolu na ryby. Navíc firma AVE je zavedená, při svých cestách na motorce jsem naše vozy potkal na Slovensku. Když si k&nbsp;tomu přidáte jistotu výdělku a výplatu vždy včas, což mnozí kolegové šoféři nemají, nemám důvod cokoli měnit.&nbsp;&nbsp;

Jak se žije řidiči Unimogu „Jezdit s Unimogem není nuda!“

Někdo propadne na celý život autobusům, jiný železnici, pan Josef Kaválek je tělem i duší silničář. Dnes působí ve firmě AVE, avšak v&nbsp;její pobočce v&nbsp;Novém Strašecí začal pracovat ještě v&nbsp;předrevoluční éře: v&nbsp;roce 1986 zde nastoupil jako brigádník.&nbsp;Co vlastně práce silničáře obnáší?V&nbsp;mém případě je to tak, že se starám o údržbu zeleně podél silnic, jezdím i s&nbsp;nakladačem a nákladním vozem, ale přes zimu dělám také dispečera, takže řídím partu šesti šoférů s&nbsp;posypovými vozy, aby byly silnice u nás v&nbsp;kraji vždy sjízdné a bezpečné.Tak to je zrovna asi ožehavé téma, vždyť silničáři si v&nbsp;zimě od lidí užijí…Rozumní lidé už pochopili, že silničáři v&nbsp;zimě nemohou být všude, v&nbsp;našem kraji spíš řidiči nejsou na zimní podmínky tak zvyklí jako v&nbsp;horách: tam víc sněží a šoféři jsou připraveni, že cesta trvá déle.&nbsp;Jak vypadá váš pracovní den?To je právě na naší práci nejlepší, že je každý jiný. V&nbsp;létě brzy ráno sednu do sekačky a vyrazím do krajiny, mohu si určit své tempo, abych měl vše včas hotové, navíc mám radost, když po mě zůstane hezky sestříhaný příkop, silnice hned vypadá lépe. Jindy zase mám práci v&nbsp;dílně, další den pomáhám kolegům při výspravě silničního povrchu. Zcela jiná situace je v&nbsp;zimě.A co obnáší práce dispečera zimní údržby?Mám na starosti několik úseků silnic v&nbsp;okolí, na které vyráží šest kolegů řidičů s&nbsp;posypovými vozy a pluhy. Každý šofér zodpovídá za svůj úsek. Jakmile se blíží sněhové přeháňky, volají nám ze správy silnic, nebo naopak zavoláme my jim, že u nás se mění povětrnostní podmínky a je třeba vyrazit. Naše vozy jsou vybaveny monitorováním polohy GPS, takže mohu na monitoru sledovat i jejich pohyb – to se hodí pro případ, když někde zapadne třeba autobus, tak vím, kdo je nejblíž. Má to ale i bezpečnostní přínos pro případ, kdyby naše auto zapadlo nebo mělo nehodu. S&nbsp;řidiči jsme v&nbsp;kontaktu i kvůli tomu, abych při větší kalamitě objednal i nasmlouvané externisty s&nbsp;radlicemi, kteří pomáhají odstranit sníh z&nbsp;vozovky.Na místní pobočce jste prý známí tím, že si tu udržujete i zajímavou techniku.Konkrétně pro sekání zeleně podél silnic máme moderní traktor Case se všemi vymoženostmi včetně automatické převodovky nebo klimatizované kabiny, ale protože jsme vesměs srdcaři, tak si po léta udržujeme i dva staré dobré Zetory, které tady slouží podobně jako já skoro čtyřicet let (úsměv)!Máte raději starší stroje nebo ty nové?Obojí má své kouzlo. Umím se o techniku také postarat, ale samozřejmě moderní traktor je příjemnější na ovládání, řidič má vše snazší a pohodlnější. Dříve jsme museli v&nbsp;létě sekat od svítání, protože přes den bylo v&nbsp;kabině neúnosné horko, dnes vám i v&nbsp;tom největším parnu pomůže klimatizace. Máme také nakladač Caterpillar, s&nbsp;nímž je práce hračkou. A na nákladní vozy Mercedes-Benz je také spoleh.Přesto jste před lety na čas profesi silničáře vyměnil za jinou…Šel jsem pracovat do soukromého sektoru do stavebnin jako řidič, a i když to byla také dobrá práce, nebavilo mě, jak je jednotvárná. Jsem zvyklý na pestřejší režim, tak jsem se do AVE vrátil a nelituji toho. Máme zde jednak jistotu pravidelné výplaty, jednak i možnost si přivydělat extra směnami, navíc nemusím dojíždět, takže jsem spokojený. Také je tady dobrá parta lidí, co si dokáží pomoci, a to už se v&nbsp;dnešních dobách jen tak nevidí.Takže byste doporučil jít k&nbsp;vám do firmy i jiným šoférům? Co byste zájemci o práci řekl jako zaměstnanec s&nbsp;téměř 40letou praxí?Tady každý dostane největší životní zkušenost, leccos se naučí v&nbsp;létě, něco jiného v&nbsp;zimě. Starší kolegové hodně pomáhají mladším, a když přijde nový člověk, rychle se zaučí, což se mu hodí nejen v&nbsp;dalších profesích, ale i do běžného života. A co je důležité: držíme tu pohromadě, jeden na druhého se můžete spolehnout.

Josef Kaválek pracuje na pobočce firmy pro údržbu silnic v Novém Strašecí již 37 let.

Do AVE přišel pan Hába před pěti lety na doporučení kolegy od autobusů. A nebyla to jen tak obyčejná změna zaměstnání. „Měl jsem dopravní firmu, kterou jsem založil hned po škole, ale podnikání popravdě nedopadlo moc slavně. Ne mojí vinou se firma dostala do dluhů, pár lidí mě zkrátka okradlo. Neměl jsem na placení odvodů a přišla exekuce, rozpadla se mi rodina,“ přiznává otevřeně.„Byl jsem tehdy mladý a do všeho jsem se pustil po hlavě. Kdybych měl tenkrát takové jisté zaměstnání, jako mám nyní, možná by vše dopadlo úplně jinak,“ zamýšlí se Martin Hába. „Byl bych více s&nbsp;rodinou, neměl bych starosti, jaké mi přineslo podnikání. Ale co bylo, to bylo,“ říká vyrovnaně muž, který si prošel náročným obdobím, ale vlastním úsilím a s&nbsp;pomocí zaměstnavatele ho úspěšně zvládl.„Ale teď jsem spokojený, mám dobrou práci, podařilo se mi postupně splatit dluhy, poznal jsem zde druhou manželku a založil novou rodinu,“ vypočítává pan Hába. „Dá se říci, že mi firma AVE pomohla začít nový život a já jsem za to nesmírně vděčný.“&nbsp;Klobouk dolů za vaši otevřenost i přístup k&nbsp;řešení takového problému…Myslím si, že jsem podnikal poctivě a dal jsem té práci všechno. Že to dopadlo špatně, nebylo mojí vinou, tak se nemám za co stydět. A není na škodu, aby to lidé věděli, třeba někoho můj životní příběh bude inspirovat. V&nbsp;podnikání jsem doslova makal jako šroub, neznal jsem dovolenou, na rodinu nezbýval čas. O to více si pak člověk váží klidného života, jehož základem je jisté zaměstnání, kde máte pravidelný příjem, podporu vedení a kolegů a můžete se do práce těšit.Teď už máte vše za sebou? Jak náročný byl nový začátek?I když jsem zde jako řidič dostal slušný plat, na účet mi zprvu chodilo jen minimum peněz, zbytek sloužil k&nbsp;úhradě dluhů. Ale s&nbsp;tím jsem počítal. Vlastně to byla úleva, protože jsem viděl, že jedině vlastní prací se dostanu ze všech starostí. Postupně jsem se vracel zpět na vlastní nohy, s&nbsp;mojí druhou životní láskou jsme si postavili dům, díky pravidelnému příjmu jsem nakonec dostal i hypotéku. Když vám zaměstnavatel pomůže začít nový život, díváte se na práci úplně jinak.Máte mnohem větší vzájemnou důvěru?Přesně tak. Od začátku o mě věděli, že chci svůj problém řešit a že se práce nebojím, rád se pustím do všeho, co je potřeba – a to myslím dnes také není úplně běžné. Na druhé straně firma se chová k&nbsp;zaměstnancům také slušně, když potřebujete s&nbsp;dítětem k&nbsp;lékaři nebo do školky, není problém se domluvit. Hlavní je odvést své povinnosti včas a dobře.Pracujete jako řidič ve správě a údržbě silnic – co všechno taková práce obnáší?Je to jako ve spoustě jiných profesí: někdy je tvrdá, jindy je volnější, ale co je nejdůležitější – není jednotvárná. Já osobně dělám vše, co je potřeba, řízení různé techniky, kropení silnic, opravy vozovky, v&nbsp;zimě jezdím se sypačem, v&nbsp;sezoně dojde na sekání trávy a křoví, kácení stromů, čištění komunikací… AVE má velmi široké technické zázemí a dokáže zajistit pro odběratele řadu služeb, takže práce je dost a pokaždé jiná. Navíc máme možnost si nad rámec úvazku přivydělat. A mě nevadí vzít občas do ruky lopatu a jít spravit výtluk, spíš naopak. Navíc leccos jsem se zde i přiučil.Využil jste tyto zkušenosti třeba i v&nbsp;soukromém životě?Troufám si říct, že jsem manuálně zručný, ale to víte, že se člověku hodí, když si v&nbsp;práci leccos osvojí. Jsem vyučený automechanik, ale přiučil jsem se některé stavební práce. Když pak chcete doma usadit obrubník nebo zídku, máte větší jistotu. To se v&nbsp;autodopravě nenaučíte, tam řešíte jen značky a hlavně čas.&nbsp;Říká se, že lidé v&nbsp;tomto oboru spolu drží, je to tak?My jsme tu skvělá parta, navzájem si pomáháme, ale to by snad ani jinak nešlo. Vedení si také váží toho, když lidé umí vzít za práci, takže je to takový vzájemně výhodný vztah. Je nás tady víc zaměstnanců se zkušeností s&nbsp;podnikáním, tak možná o to lépe chápeme, že se musíme sami činit, aby se firmě dařilo a my měli všechny ty jistoty i do budoucna. Každá firma, malá i mezinárodní, je tak dobrá, jak dobré má lidi. A zrovna tak platí, že bez práce nejsou koláče – kdo se chce mít dobře, musí pro to něco udělat.

Příběh zaměstnance, který překonal těžké období „Firma mi pomohla začít nový život“

Pokračovat ve čtění

Naše společnost byla založena už v roce 1993 a to německou firmou RWE AG. V roce 2004 bylo jméno společnosti změněno na současný název AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. a od roku 2013 máme českého vlastníka.Náš dlouhodobý a trvalý růst není založen na expanzi z centra do regionů, ale naopak na přidávání menších lokálních firem do naší veliké rodiny AVE. Lokální firmy zůstávají samy sebou a nejsou násilím měněny do jednolité korporátní kopie mateřské firmy. To nám umožňuje zachovat si kulturu malých týmů, které spolupracují na společném cíli. Pro zaměstnance to pak znamená zachování atmosféry, kterou měli ve své práci rádi a posílení jistot a zázemí díky novému silnému partneru - AVE.Firmy, které se stávají členy naší skupiny, nejsou jen z oblasti odpadového hospodářství. Náš vstup do oblastí jako je údržba komunikací, demolice a sanace, výkup druhotných surovin, správa nemovitostí nebo ekologické poradenství nabízí našim zaměstnancům jedinečnou možnost kariérního a profesního růstu a pestrost pracovní náplně.

Hledáme vás

Hledáme vás

Proč AVE?

O nás

Co nabízíme

Otec a syn ve správě silnic.

Již třetí generace silničářů na jedné pobočce.

Jak se žije řidiči Unimogu „Jezdit s Unimogem není nuda!“

Josef Kaválek pracuje na pobočce firmy pro údržbu silnic v Novém Strašecí již 37 let.

Příběh zaměstnance, který překonal těžké období „Firma mi pomohla začít nový život“