Vyhledávání
  • Proč AVE
  • Práce v AVE
  • Hledáme
  • Příběhy kolegů
Vyhledávání
Již třetí generace silničářů na jedné pobočce.

Již třetí generace silničářů na jedné pobočce.

Již třetí generace silničářů na jedné pobočce.

25/8/2023

Silničáři tělem i duší.

V rodině Kronawetterových se dědí silničářská profese z otce na syna již u třetí generace. Co je na tomto povolání tak láká? 

Milan Kronawetter nastoupil na pobočku již v roce 1985, kdy se to tu ještě jmenovalo Okresní správa silnic. Pak se střídaly názvy a majitelé, až se středisko v Králově Dvoře dostalo pod křídla české společnosti AVE. Na jednom místě tak pracuje již téměř 40 let.

Ve stopách svého otce jde i syn David, který jako automechanik působil v soukromých servisech, ale nechal se zlákat do AVE za nabídkou zajímavější a pestřejší práce. A to se mu také splnilo: zdarma zde získal řidičský průkaz skupiny C, profesní průkaz a strojní oprávnění pro ovládání řady strojů. S podporou vedení se mu navíc povedl skutečný majstrštyk: opravil technicky náročnou převodovku vozu Mercedes-Benz Unimog, čímž dlouhodobě odstavený vůz vrátil zpět do života.

Začněme u vás, pane Milane – se 40 lety v jednom provozu jste tady nejstarší zaměstnanec?

Kdepak, jsou tu ještě starší, už penzisté, kteří dokud mohli, v práci vydrželi, i přes sedmdesát let jim bylo, když odcházeli. Ale je nás takových víc, tak je vidět, že být tady silničářem lidi baví. Mě tedy určitě. A navíc, když já jsem nastupoval, tak zde ještě pracoval můj otec, po němž jsem doslova zdědil jeho sypač.

Jaká technika zde byla, když jste začínal?

Klasické vozy Tatra 148, novější modely 815, Škoda 706… Tehdy jsme si je i sami udržovali, takže jako automechanik jsem měl pořád co dělat. To u moderních vozů už tolik nejde, větší zásahy dělají značkové servisy. O to více s nimi jezdíme nebo se věnujeme dalším činnostem.

Jak se během tolika let změnila náplň práce u silničářů?

Začínal jsem jako učeň, pak jsem nastoupil coby automechanik. Posledních 15 let jsem z poloviny v dílně, kde se starám o starší stroje, mladší kolegové se zaměřují na moderní techniku. A dodnes v zimě jezdím se sypačem. Jen už to není stará Tatra, ale moderní Mercedes (úsměv). Tady to tak chodí, když není práce v dílně, vždy máte uplatnění třeba se sklápěčkou nebo se udržuje zeleň. Práce není jednotvárná, a to je hlavní. To platilo tehdy i dnes, a proto nás práce u silničářů drží.

To se dnes už tak často neslyší...

Mám zde blízko k autům, baví mě řídit náklaďáky. A ještě jeden důvod vám řeknu na rovinu: na rozdíl od mnohých známých jsem nikdy nezažil, že by mi nepřišla výplata. Chodí pravidelně, často dokonce v předstihu. Tady máte jistotu dobré práce a pravidelného výdělku. Není to pro každého, ale když se v oboru pohybujete tak dlouho, řadu věcí si osvojíte.

A tím se dostáváme k vašemu synovi: Davide, co vás, o generaci mladšího automechanika, přilákalo k AVE?

Nejdříve jsem 10 let pracoval ve značkových servisech u nákladních vozů. Měl jsem tu práci rád, ale po čase už to bylo hodně jednotvárné, už jsem si chtěl od dílny odpočinout. Tady je to lepší, jezdíte krajinou, sekáte trávu v příkopech nebo stříháte stromy, každý den je jiný.

Ale nakonec jste své řemeslo automechanika dost uplatnil, že ano?

To je pravda. Stál tady na dílně takový váleček, tedy spíš válec na asfalt, byl odstavený, protože měl špatné mazání. Domluvil jsem se s vedením, že ho zkusím opravit. Motor jsem rozebral, znovu složil a válec nám opět slouží. A pak se mi podařilo oživit Unimog, to už bylo větší dílo. Měl zadřenou a prasklou převodovku a nikdo si s ní nevěděl rady. Přitom je to hezké a schopné auto. Nová převodovka stojí statisíce, celé auto miliony, tak jsem se do toho ve volných chvílích pustil a dnes auto zase slouží, jak má. Takže se nakonec s tátou na dílně potkáváme, on se specializuje na starší Tatry, my ještě s jedním kolegou na novější vozy.

Prosím vás, jak se opravuje převodovka na takové legendární auto?

Našel jsem si řezy, převodovky jsem trochu znal z dřívějška z jiných vozů, také strýc mi dal dobré rady. Je to poloautomat, docela složité zařízení, ale když se chce, všechno jde (úsměv). Teď jsme ještě oživili finišer, ale už ne kvůli opravě, ovšem prostě jsme se pustili do oprav silnic, můžeme si tak vyzkoušet něco jiného.

To vypadá, že i vy jste tady spokojený a nemáte důvod měnit zaměstnání?

Jsme tu dobrá parta, vedení v nás má důvěru a my to zas oplácíme tím, že vše děláme nejlépe, jak umíme. Práce je tu pestrá, hodně se naučíte nového a samozřejmě i mě vyhovuje jistota pravidelné výplaty. Soukromé servisy mi daly hodně, rád na ně vzpomínám, ale určitě bych už neměnil.

Skutečným-majstrštykem-mechanika-byla-oprava-převodovky-Unimogu..jpg
Syn-David-zprovoznil-finišer..jpg

Další články na téma

Další články na téma

Compliance

Compliance

26/4/2024
Často skloňované slovo posledních cca dvou let.
V Praze sváží odpad skutečná Popelka

V Praze sváží odpad skutečná Popelka

14/12/2023
Potkat za volantem autobusu či tramvaje ženu, to už přestává být neobvyklé, u těžkého nákladního vozu však jde stále o čestné výjimky. Ovšem aby jemná ženská ruka krotila popelářské auto, navíc plně elektrické, to už je nejméně republikový unikát.
„Jezdím Mercedesem a o víkendu mám volno, co víc si přát?“

„Jezdím Mercedesem a o víkendu mám volno, co víc si přát?“

16/11/2023
Pan Vakeš jezdí od roku 2007 s nákladním Mercedesem, vozí 40kubíkové kontejnery s papírem, plastem či jiným odpadem. U svozové firmy ho to baví, a navíc, jak s úsměvem dodává, má dobrý pocit, že je díky jeho práci v okolí čisto.
„Změnila jsem zaměstnání a překvapila sama sebe“

„Změnila jsem zaměstnání a překvapila sama sebe“

9/11/2023
Monika Künzlová má ráda zvířata, a tak s nimi spojila své profese. Původně byla ošetřovatelkou v zoo, později pracovala ve slavné stáji u závodních koní. Ale když nastal čas na změnu, rozhodla se pro zcela novou výzvu: nastoupila do prakticky výhradně mužského kolektivu, sedlo vyměnila za sedačku automobilu, a když je potřeba, umí vzít do ruky i motorovou pilu.
Otec a syn ve správě silnic.

Otec a syn ve správě silnic.

1/9/2023
„U silničářů máme oba jistotu.“ Otec Petr Volf je mistrem střediska Na Fialce nedaleko Unhoště, a tak měl syn Michal volbu brigády jasnou. Jenže on už plánuje, že zde zůstane nastálo.